Co dělají japonští chirurgové lépe

V srpnu sbírala MUDr. Izabela Di Santo zkušenosti v tokijském Cancer Institute Hospital, které patří mezi nejuznávanější centra rekonstrukční mikrochirurgie na světě. Tým vedený prof. Tomoyukim Yanem a dr. Ryem Karakawou se zaměřuje především na rekonstrukční výkony u onkologických pacientů. Pracoviště je mezinárodně respektováno díky svým inovativním přístupům k operacím prsu, včetně endoskopických technik a šetrných mikrochirurgických postupů. Významnou část jeho činnosti tvoří také rekonstrukce rozsáhlých defektů po léčbě sarkomů.

Japonští chirurgové jsou proslulí precizností. Je něco, co vás na jejich práci fascinovalo natolik, že to budete chtít převzít i do své každodenní praxe?

Co se týče preciznosti, tak mě fascinovalo předoperační plánování některých lékařů, kteří si vytvářeli detailní schémata průběhu cév dle předchozích zobrazovacích metod. Skoro přesně pak tušili, co je během operace čeká a které části mohou být komplikovanější. Určitě se nejedná o nutnost, zejména pro zkušené kolegy, ale mě se tato předoperační příprava velmi líbila.

Viděla jste během stáže operační postup, u kterého jste si řekla: „Proč to takhle neděláme i u nás?“

To mě napadlo například u preparace příjmových cév v mezižeberním prostoru, na které se napojují volné laloky při rekonstrukci prsu. U nás se běžně odstraňuje chrupavčitá část žebra, zatímco v Cancer Insitute Hospital část žebra odstraňují až v případě, že je mezižeberní prostor příliš úzký.

Jaký je největší rozdíl mezi přístupem k pacientům v Japonsku a v České republice?

Myslím, že přístup k pacientům je velmi podobný. Nicméně co se mi líbilo, bylo navigování pacientů v nemocnici. Každý si u vstupu vyzvedl elektronickou krabičku, kterou si mohl pověsit na krk a která mu jednak řekla, kam má jít a poté také, kdy má jít do ambulance.

Měla jste možnost sledovat některou z inovativních rekonstrukcí prsu nebo mikrochirurgických výkonů, kvůli kterým jste do Tokia původně jela?

Ano, mikrochirurgické rekonstrukce prsů byly nejčastějšími zákroky a probíhaly průměrně 3-4x týdně. Neviděla jsem pouze jeden typ inovativního méně invazivního přístupu pro rekonstrukci prsu zádovým svalem, ale na druhou stranu jsem viděla jiné velmi zajímavé operace, které jsem ani nečekala – například rotační plastiku dolní končetiny, během které dochází k rekonstrukci kolenního kloubu hlezenním po otočení části končetiny o 180°. Kdybych to měla shrnout, určitě jsem toho viděla více, než jsem čekala! 

Kdyby vám někdo před odletem řekl, že si z Tokia přivezete jen jednu novou dovednost, která by to byla?

Na tuto otázku odpovím trochu s nadsázkou, ale určitě by to bylo nové zdokonalení mikrochirurgických technik díky dovednosti jíst hůlkami. Byť se na první pohled může zdát, že to s medicínou či chirurgií moc nesouvisí, jeden z celosvětově nejuznávanějších rekonstrukčních mikrochirurgů – profesor Fu-Chan Wei – říká, že zručnost při jezení hůlkami je absolutní základ pro mikrochirurgické dovednosti a dodává chirurgům přirozený, vysoce pokročilý precizní úchop, jemnou motoriku a mikromanipulaci, které jsou nezbytné pro sešívání mikroskopických cév a nervů.

Jaký byl největší odborný aha-moment, který jste si z Tokia odvezla? Co vás nejvíce překvapilo?

Velmi mě překvapilo, že menší kožní nádory jsou řešeny cestou dermatologie a na plastickou chirurgii se dostávají až pokročilejší případy, které je nutné řešit laloky. Tamní dermatologové si totiž umí udělat i kožní štěpy.

Odborná stáž MUDr. Izabely Di Santo

3. až 21. srpna 2026